/věc, co jsem psala už hodně dávno, jen ji rozvedu/
...Proč se snažíme sami sebe oblbnout, říkáme si, že vše není tak zlé, jak to vypadá? Když nám někdo zemře, ze všech sil se snažíme vnutit všeobecnou pravdu omývanou v každém druhém filmu: "Tak to prostě na světě chodí, někdo zemře a druhý se narodí. Bude mu tam nahoře lépe!"
Když se s někým rozejdeme, říkáme si, že on asi nebyl ten pravý, protože ten pravý ještě příjde. Na světě jsou miliony a miliony lidí, které můžeme potkat tak sakra... někde mezi nimi být musí ne? Ještě nedávno jsem si myslela přesně tohle. Ale teď, když se koukám na naší dobu... Nic takového není, neexistuje! Ano, je zde pár šťastlivců, kteří "lásku svého života" najdou, ale co my ostatní? Sakra, i ta nejošklivější holka si nejde kluka, který jí miluje a my, chytré a normálně vypadající holky jsou odsouzeny k tomu poslouchat, jak je náš vztah na hovno.
Ano! Některé vztahy nejsou dokonalé, dospělé a
nedávají smysl! Ano, řešíme problémy, hádáme se o tom, zda prší nebo poprchává, řveme na sebe, nemluvíme spolu, pláčeme... Ale není tohle právě ono získávání zkušeností, co po nás každý dospělý chce? Nenaučíme se tak lépe poznávat lidi a vycházet s nimi?
Život je krátký, tak proč si neužít vše, co nabízí? Ať už plavání s delfíny až po skupinový sex a střídání partnerů! Na tom není vůbec nic špatného, jen pár
dospělých lidí nechápe, co s námi děje. Je nám proboha
patnáct! Život máme před sebou a úžasnou, neopakovatelnou pubertu zažijeme jen jednou! už nikdy nepříjde!
Proč nám zakazují zažít vše, co nám toto období nabízí i když vědí, že později už nebudeme mít šanci toto zažít? Copak to lidem nedochází?
Někteří z nás radši sedí doma na zadku, čtou si knížku a přemýšlí nad upířím klukem, co proskočí do jejich okna a začne jim vyznávat nehynoucí lásku. NE! Někteří takoví nejsou!
Někteří raději jdou ven s kamarádky. Oh... KAMARÁDI! Prázdné tváře, co ti nikdy nic nedají! Ne! Sakra, copak nikdo nevidí, že právě tihle lidé, tyhle tváře nám dávají nejúžasnější vzpomínky? Lidi ve škole, uvidíme jen devět let plus srazy za dvacet let, ale víc ti nedají!!
Ale ti, které si najdeme sami, ať už přes tábory, diskotéky nebo kamarády ze školy, nám zůstanou na mnohem déle, než ti ze školy.
Jsou to lidé, které nemusíme potkávat každý den v nudné škole, ale vidíme je jen, když se nám chce.
Zažíváme s nimi vše, ať už private party, nebo chycení policí!
Tihle lidé, vám prostě něco dají a nezáleží na tom, jestli to víte nebo ne. Jsou to přátelé, lidé, kteří vám rozumějí a i když musíte někdy předstírat věci, co se vám nelíbí, jsou to pořád ti praví.
