Hrubě

Že čas letí jak tažná husa,
co se vrací na místa kde je jí dobře,
mě to příjde jak patos, kýč, škvár a brak,
tvář potrhanou jak mrak,
nohy neobjevených dinosaurů,
navždy pod nánosy betonu a makeupu,
kávový neklid porcuje emoce,
znám lidi co nenacházejí,
bez citu v bytu
Už to zase sklouzává,
život bez problémů neexistuje,
tudíž ani láska,
kdosi řekl, že nic není náhoda,
fatalisti kapitulují před tím než aby,
šli sami do hospody,
vyhlídli si osamocenou kočku,
něco jí nakecali a ráno se vedle ní vzbudili,
nejlepší lék proti splínu je sex,
a milovaní z lásky je ještě víc,
to každý ví,
i to dítě co nakreslilo tvář svojí matky,
prstem namočeným v hovnu,
hezké, že ano?