Krása plamenů

A ruka klouže

jasně rudá.

Zpět už se nevrátí.

Tajuplné tóniny čtvrtého měsíce
zazní milující tesklivostí,
spjaty s přírodou
zúrodní naše přání vlastní krví.

Pojď se mnou,
tam, kde nejsou zákazy
řešení ničeho prázdnými slovy?
Není pro nás.

hluboko v očích

hluboko u dna

v kráse planemů

skočím

bez vyrytého dechu

na krku.

Přemluvím hodináře.

Tik, tak. Tik, tak

Už víc nepotřebuju.

Píseň bez křídel,
sedíme si na rukou
abychom se nedotýkali ohně
až duše z toho bolí.

Z rudé záře samotného života.
Všichni chtějí křídla.
Proč bych já je chtěl?

Proč létat
když jsi tady?
Nikdy už nebudu chtít cítit jinak
A chutnám svůj vlastní stín do dna
krásy plamenů.

vykřičený plamen brzy shoří

a já mám plamen který neřve...

Jen hoří.