Soundtrack k Životu

Indická křižovatka.

Tút, tút, uhni!

Nikoho nezajímáš!

Před hospůdkou vybleju ti celej svůj život,

o tom, jak mě zatím nikdo nepochopil.

O tom jak si mě zatím nikdo neochočil

Možná trošku.

O ginu s tonicem s Curtem Cobainem a o tom, jak mi sebral písničku.

O pivu s Abrahamem Lincolnem, kdy jsme se hádali a

ráno nevěděli o čem.

/Píšeš špatnou poezii, jsou to jen rýmovačky a klišé/

O hašiši s Van Goghem, jak jsme totálně zhulení šťárali klacíkem

v přejetý kočce

O psychu které sdílím s Dalím

Jak nic nezmůžu proti T-mobilu ani komerční bance

Se Sidem Viciousem jsme proti všemu a všem

Už skončila doba temna?

Nenacházím jemná slova, když

koukám z okna umatlanýho od šedo-žlutých muších hovínek

hvězdy, mraky, slunce, nebe

Nedá mi jíst

jak vítr chladí mou rozpálenou mysl

co utíká před realitou k psaní.

Dementní dědek stojící uprostřed křižovatky,
ty tam a ty tam,
neposlouchej nikoho,
NIKOHO!
Nepodřizuj se, nepodlézej,
čichej ke kytkám a kašli na zprávy o cizích lidech,
klidně onanuj na dětském hřišti,
nedej na řeči neschopných.

Škodolibost
vtipnější je pizza mužík,
když se mu rozsype 10 pizz na asfalt,
manager v pressu,
co na kole u auta objeví botičku,
má dodržovat zákony, když chce vést společnost.

Napiš něco o HIV, dětech na minových polích,
o ženách hnijících na podlahách věznic,
z politických důvodů,
s plným pupkem napiš něco o hladomoru.

Lidé se od sebe odlepí jako omítka od domu,
ty jsi holý dům a díváš se na tu spoušť na chodníku.
Přátelství na celý život,
i přes kilometrové vzdálenosti a měsíce odloučení,
začnete se bavit o záležitostech srdce, tam kde jste přestali,
ani nemusíš vědět proč je máš tak rád,
přítel se neuráží, pobaví tě, poradí ti
není otrávený když mu zavoláš,
zvedne tě když ryješ nosem v bahně,
přeje ti úspěch a lásku,
rozumíte svým duším,
zajímáš ho takový, jaký doopravdy jsi,
přítel ví, že jsi magor a ty to víš o něm,
ono se o tom moc nemluví, ale magoři jsou všichni,
a to je normální,
a pokud říkáš, já nejsem magor, tak jsi ten největší

rybář v gumácích po zadek,
pod splavem muškaří,
pustil velkou rybu, má můj obdiv
snědla bych jí,

pak na druhé straně ulice,
potkám učiněný zázrak,
opak své osobnosti,
otylého holohlavého do půl těla oděného muže svírajícího policejní obušek,
byl pod vlivem,
čeho? To u těchto lidí nepoznáte, většinou je to směs,
někam vrávoravě spěchal,

hrozný.