Krysař

Měl šedivej plášt.

Kočičí krok.

smutnou tvář.

Ten muž po stovkách cest polykal prach.

Šel a kam stoup, vyrostl jako sloup ze země dým-

Píšťalu měl, šel kudy chtěl.

Každej tón, každej tón kterej hrál

znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč.

Hrál to, co musel znát, co uměl hrát za svůdnejch not.

Teď je tu zas - 

Kočičí krok, smutná tvář.

Za pasem nůž, kříž a snář.

Slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas.

To v kostech měst začíná kvést bílej prach,

píšťala zní a všichníi z ní máme strach,

že příjde čas, kdy se ten hlad ozve i v nás.