neděle 17. dubna 2011

Píseň o tramvajích, co se nevracejí zpět


Tma spadla,
do hlubokých stínů,
které bez konce
líně lížou zámky
a pomalu drtí levné svatostánky.
Za bezzubý úsměv batolete v křeči,
které ví, že jen prachy léčí.


3x denně polyká minci 
s pěti pomeranči na rubu 
a krysou na líci. 
V křehké pozici zneužívaných slečen
potopených a v křeče
bez milosti.

Tma spadla z upřímnosti
na to už sis zvykla -
na bolest
jako hlava v ráno v šest
a vzpomínka na to,
jak to bylo skvělý
když se tramvaje nevracely 
na osudový znamení vyrytý 
v tvojí paměti.



Žádné komentáře:

Okomentovat