Sametovej loser

Píšu song pro důchodce,

má to být o lásce, radši bych psala o rakvích.

O dubu, kterej spokojeně žil 200 let,

O jeho nepřirozený smrti pošetilou pilou. 

O tom, že mohl žít ještě dalších 200 let.

Pánové od policie mě chtějí použít jako volavku

Úžasný.

Blbci se budou po ulicích procházet do skonání světa,

takže se vlastně nic k lepšímu nezmění.

Lepší systém než demokracie?

Včera jsem měla z testu 31 bodů,

tudíž se jedná o těžkou depresi. 

Nezvedám telefony.

Jdem vařit polívku

plnou neviditelnejch splodin

všeho, co bysme spolu ještě chtěli - 

zažít, ne koupit. 

Panák vycpanej slámou a jeho opora

hadrová panenka tančící s cínovým hipíčkem

na dřevěném vagónku

na duhovém balónku

kde chybí černá barva.

Hrabeme se v záhonku.

Pod parkety v salónku,

hemží se malí korýšci. 

Nad nimi ladné dámy v lodičkách

kontury na víčkách.

Už jsem přišla na to, proč potřebujeme lásku.

Jediný člověk, kterému nejsem lhostejná,

kterému na mě záleží

kterej chce, abych se měla dobře,

bezstarostně oddechuje. 

V jednu večer mě už vážně nebaví dodělávat,

ro, co už jsem mohla mít dávno hotové.

Jdu si k němu lehnout

je tak klidný.

Rozpustím se ve spánku jako vločka na jazyku. 

Všechno si nechám na tu nejposlednější chvíli.

Nic nestíhám, protože nic nedělám. 

Každý večer si říkám

od zítra se změním.

Budu pilnější

Sametovej loser.